Slavnostní premiéra DS Tyrš

Datum: 30.12.2010
Místo: lánská sokolovna od 20.00 hodin

DIVADELNÍ PREMIÉRA OČIMA TYRŠAT

Akcí a humorem nabytým představením se lánský divadelní „potěr" Tyršata rozloučil s hereckým dětstvím. Letošní tradiční premiéra Divadelního spolku Tyrš patřila 30. prosince jim a naposledy stály na jevišti jako Tyršata. Zakladatel a vedoucí divadla Roman Havelka před začátkem představení oficiálně oznámil, že dětská odnož spolku končí, neboť Tyršata za dobu, kdy se scházejí, poněkud povyrostla, a přecházejí do dospělého Tyrše. Pro svou „labutí píseň" si vybrala dvě aktovky z pera lánských občanů - Anděl – konečná stanice od mladé autorky Ilony Víchové a Babinec Karla Pleinera. Představení můžete znovu vidět v lánské sokolovně začátkem března.

A jak viděla přípravy a samotnou premiéru  dnes již bývalá Tyršata?

Romana Pavlíčková (Eva ve hře Babinec)

Z našeho pohledu bych premiéru charakterizovala slovy – nervy, strach a naděje. Naděje v to, že by nás přeci jen mohlo v tak očekávaný den, potkat štěstí a premiéra se povede. Strach tu panoval převážně z neúspěchu, z reakce diváků na naše pojetí hry. Nervy měl snad každý. Nejen, že jsme před tak velkým publikem už dlouho nevystupovali, ale také jsme všichni moc dobře věděli, že bychom ještě pár dní potřebovali zkoušet. Včas jsme se ale vzchopili, začali tvrdě dřít a pochopili, že bez píle, energie, každodenní připravenosti a hlavně lásky něco nového vytvořit opravdu nejde. Podle mého názoru premiéra dopadla nad naše očekávání velmi dobře. Jsme si vědomi rezerv, které v sobě máme, a proto budeme pilně zkoušet, aby repríza dopadla ještě lépe.

Alena Hurdová (Máša ve hře Babinec)

Tímto představením jsme se nadobro rozloučili s dětskými léty v Tyršatech. Za necelých sedm let jsme absolvovali nespočet představení, i na přehlídkách, a také dvě povedená soustředění na Amálii a v Jánských Lázních. Několik z nás si již vyzkoušelo, jaké to je si zahrát s partou dospělých a zkušenějších herců ve hře Nejkrásnější válka. Ale nyní jsme v podstatě dospělí už skoro všichni.

Samotná premiéra se podařila na výbornou. Náš Babinec se hrál jako druhý. Trochu trémy ze mně opadlo, když jsem slyšela, jak se diváci smějí už při hře první. Když jsme měly přijít na řadu my, řekly jsme si s holkami, že budeme hrát na plný pecky a do diváků to přímo napereme. A náš plán jsme splnily na 120 procent. Takový aplaus jsem nikdy nezažila. Úspěch jsme si zasloužili všichni, protože jsme teprve před touto premiérou poznali, že hrát divadlo není žádná sranda.

Michaela Šťastná (Veronika ve hře Anděl – konečná stanice)

Třicátý prosincový den. Pro někoho den velkých příprav na oslavu konce roku, pro nás, Tyršata, to byl den D. Konečně jsme totiž měli po několika letech svou druhou premiéru. Nejdřív to vypadalo, že si ji vychutnají pouze holky z Babince, začaly zkoušet už v půlce září a my ostatní jsme čekali na výběr hry až do začátku listopadu. I když to bylo na poslední chvíli, byli jsme nadšení. Dostala jsem hlavní roli! Avšak, když jsem hru dočetla až do konce, začala jsem se bát. Byla to těžká role. Vyjádřit všechny ty emoce, pocity, neuměla jsem si představit, že bych to někdy zvládla. Ale šla jsem do toho s chutí. Zbožňuji výzvy a divadlo jich má pro mě ještě plno, nemohla jsem se leknout hned jedné z těch prvních.

Zkoušení bylo náročné, mnohdy jsme v sokolovně byli až do půlnoci a tvrdě dřeli. Kamenem úrazu byla pro nás hlavně znalost textů. Sama jsem měla problémy se scénou, kdy se mám rozhodnout, jestli zachráním sama sebe, a tím zabiji svou matku. Vyjádření těch emocí jsem si zkoušela i doma před zrcadlem. Před premiérou jsem nemohla ani dospat. Když se roztáhla opona, začala jsem se klepat nervozitou. Když pak představení šlo jako po másle, uvolnila jsem se a užívala si každou sekundu. Potlesk od diváků pro nás byla ta nejkrásnější odměna za tvrdou práci a nevyspání. Oslavy pak stály za to. Když nám pustili písničky z naší první hry S úsměvem jde všechno líp, kterou jsme coby malí svišti z Tyršat začínali hrát před šesti lety, všichni jsme zpívali a mě se zmocnil trošku smutek. Všechno běží tak rychle.

Na spolupráci s Tyršem se těším, určitě to bude jiný způsob práce. Navíc jsou to zkušení herci a já se tak ráda učím to, co mě baví.

 

Virtuální prohlídka Lány - panoramatické fotografie

Vyhledat


Aktuality e-mailem